Mám takovou milou, neškodnou úchylku. Ráda si pouštím přednášky a moudra z internetu, ráda u toho třeba piju kávu nebo vínko, nebo si nacpu do uší sluchátka cestou do/ z práce (a užívám si pocitu, že tu půl hodinu v MHD efektivně využiji pro svůj seberozvoj). Pouštím si je, jak to ke mně přijde, bezPřečtěte si více o Ředkvičky jako životní filosofie[…]
Nesnáším zimu. Trochu dětinsky to byl i jeden z důvodů, proč mě germánská pohanská tradice dlouho nelákala… vždycky se mi asociovala s pro mě bytostně nepříjemnou představou severských ledových plání a studeného větru a sněhu a obdobně odporných přírodních jevů. Také většinou po zimě vypadám a cítím se jak postava z filmu Noc oživlých mrtvol.Přečtěte si více o Kachna, zelí a věčné mládí[…]
Jsem čarodějka. Ne ta pohádková s bradavicí na bradě a hrbem na zádech. Spíš ten moderní městský typ, co má čarování jako vedlejšák k normálnímu zaměstnání, rodině a koníčkům. Na tom, že jsem čarodějka, není nic speciálního ani zvláštního. Magií se dnes, s různými očekáváním a výsledky, věnuje kde kdo. Určitě nejsem čarodějkou natolik rozvinutouPřečtěte si více o Jsem čarodějka[…]