Jak být správnou ženou

Vždycky mě neuvěřitelně iritovalo, když na mě vykoukl článek na téma “jak být správnou ženou”. Nemyslím texty v lesklých časopisech, které tvrdily, že být správnou ženou znamená mít 24/7 dokonalý make-up, upravený účes a na břiše six packy, co se neshrnou do rolek, když se člověk předkloní. Myslím takové ty ezo (bláboly) články, kde se dozvíte, že pokud jste příliš v mužské energii (jakože třeba máte potřebu rozhodovat o tom, kam v neděli rodina pojede na výlet, nebo za co utratíte prémie), tak vlastně budete nešťastná a ten váš (pokud si teda nějakého najdete) vás stejně nakonec opustí anebo se vedle vás změní v ufňukané děcko, které místo toho, aby v sobotu nasekalo dříví a ulovilo jelena k obědu, bude koukat v telce na pořad o vaření.

Vzhledem k tomu, že už mám během života nasbíráno víc věcí, kvůli kterým jsem se poměrně dlouho cítila poněkud vadná (teď se cítím výjimečná – věci se nezměnily, ale můj pohled ano 🙂 ), tak tohle byla další dávka soli do ran. Opravdu jsem odsouzena k tomu prožít nenaplněný život, když se nedokážu schoulit do jemné ženské pasivity a nechat muže přebrat tíhu všeho rozhodování?

Jsem málo žena?

Miluju sukně a šaty. Maluju se i ve dny, kdy “nemusím”. Když mám náladu, tak ráda vařím, ale na druhou stranu taky říkám věci na přímo, všude se tlačím jako první, všechno vím nejlíp a nevadí mi být v páru ten vtipnější, chytřejší a klidně bych byla i ten, co víc vydělává 🙂

Svoji rodinu miluju k zbláznění, ale spíš jako matka vlčice, která by urvala paži u ramene komukoliv, kdo by mi sáhl na moje potomky nebo partnera. Na maminku pečovatelku jsem strašná lemra, což si argumentačně ospravedlňuji tím, že vedu děti k samostatnosti.

Když si tak čtu ty příběhy žen, kterým se ulevilo, když “objaly svou ženskost”, tak jim tu úlevu přeju, ale tohle není můj příběh. Pro mě být ženou znamená být sama sebou. Dopřát si být divoká a bláznivá, když to tak cítím, dopřát si být sentimentální, když to na mě přijde, dopřát si být ten, kdo rozhoduje, a taky si klidně říct o pomoc, když je toho na mě moc. A jen tak mezi námi, pro mě to neznamená jen být ženou, pro mě to prostě znamená být autentickou a pravdivou lidskou bytostí 🙂

Naštěstí mě doma mají rádi takovou, jaká jsem, a co je ještě důležitější, mám tak ráda sama sebe. A to, že nejsem “správná” asi nějak přežiju.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *