Jak poznám, že jsem sama sebou

Jak poznám, že jsem sama sebou?

Ptala jsem se před dávnými časy a několika životními zvraty poněkud podrážděně svojí terapeutky, když mi tvrdila, že to je důležité. Přišlo mi, že mi říká samé věci, které mají smysl, jako třeba že je potřeba být autentický a mít se rád, ale že nějak vynechává tu část, kde by mi dala návod, nebo aspoň nějakou radu, jak to mám udělat.

Tenkrát jsme se nějak nedohodly, po dvou letech sezení jsem začala mít dojem, že jsme se octly na mrtvém bodě, nebo spíš v takových zatuchlých bažinatých mělčinách, které nepěkně zapáchají sebelítostí a věčným stěžováním si na to, že na mě byl život málo hodný. Najednou mi připadalo trochu trapné, že se ve svém dospělém věku ještě pořád vymlouvám na komplikovaný vztah s matkou a nešťastné dětství. A tak jsem z terapie odešla a pokusila se najít rady jinde.

Ale odpověď na otázku, jak být sama sebou a jak zjistit, že UŽ jsem, mi nikdo nedal. Nebo třeba dal, ale vůbec to ke mně nedolehlo.

A tak jsem si na to musela přijít sama. Jako ostatně na všechno. 🙂

Přitom je to docela snadné – ostatně taky jako všechno. Jak člověk pozná, že je sám sebou? Vzpomínám si, jak se, kdysi na jednom školním výletě ptala méně zkušená spolužačka té více zkušené, jak pozná, až bude prožívat orgasmus (mimochodem, bylo nám šestnáct, naše generace byla poněkud… opožděná 🙂 ). A ta, co věděla, se prostě jen usmála a s absolutní jistotou řekla: “To prostě poznáš.”

A je to tak. Když to přijde, tak to celé vaše tělo cítí. Je to tam. Když to je, tak se už nikoho nemusíte ptát, jestli to je ono. Je a vy to cítíte a vnímáte a víte.
Většinou to teda není permanentní extáze (i když jsou třeba šťastnější kusy, které to tak vnímají), ale minimálně takový úlevný pocit, že se o nic nesnažíte, nic nepředstíráte, ani sobě, ani ostatním.
Je těžké si na tenhle stav rozpomenout, po všech těch letech, co vám říkali, kdo jste, a co jste se sami snažili být “něco” a “někdo”. Hodná holčička a premiantka a dobrá manželka a výkonná pracovnice roku a taky dokonalá matka navrch. Po letech, co jste neskákala v dešti do louže, protože to holčičky nedělají, neřvala nahlas, když vás někdo vytočil, protože to slušné holky nedělají, nestěžovala si, protože to samozřejmě dokonalé a výkonné ženy taky nedělají…

Ona to vlastně ta spolužačka s tou orgasmickou metaforou tenkrát vysvětlila docela hezky. Je to podobné. Samo to nepřijde, někdy je to trochu dřina, někdy se musíte naučit, jak na to, ale jak to jednou zkusíte, máte potřebu to opakovat a setrvávat v tom stavu co nejčastěji.🙂

Tak dneska, vzhledem k tomu, že je pátek, den zasvěcený mojí nejoblíbenější bohyni Freyje, která je přímo expert na sebelásku, zkuste najít aspoň jeden bod, jeden okamžik, kdy jste sami či samy sebou. Trénujte. Trénujte to stejně jako ty orgasmy, s chutí a nadšením. Ono to půjde 🙂

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *