Litanie proti strachu

Vždycky jsem se bála výšek. Ne jen tak trochu, ale totálně, panicky a fobicky. Cokoliv výš než druhé patro byl problém. Podívat se z balkonu v pátém patře? Děkuji, nechci si přivodit infarkt. Přesto jsem vždycky měla potřebu zkoušet, zda ta moje hrůza z čehokoliv, co je výš, než já, trochu nepolevila. Takže jsem statečně a bláznivě lezla na každý kopec, horu, či rozhlednu, abych se pak se slzami v očích, rozklepaná a naštvaná, že to zase nevyšlo, vracela zpátky… někdy ještě před dosažením vrcholu (pokud tedy nehovoříme o vrcholném ponížení z vlastní neschopnosti). Pak, aniž bych to nějak plánovala, se mi při první návštěvě Indie stalo, že jsem se přistihla, jak se dívám hluboko pod sebe (což je pro mě nejhorší hrůza ze všech hrůz) z pevnosti Mehrangarh na modré domy Džódpúru… a jsem úplně v pohodě. Nadšení z toho, že jsem v zemi, kde se cítím doma, úplně přebilo můj strach.

Po návratu domů (jakože do toho druhého domova, toho, co mám tady v Česku 🙂 ) jsem se hnala na první vyvýšené místo, abych zkontrolovala, zda magické účinky přetrvaly. A ono nic. Panika byla zpátky.

Ale to už jsem věděla, že to jde, a jak se ukázala tahle skulinka, využila jsem od té doby každou příležitost, abych do ní trochu zašťourala.

Fotka, kterou tu dnes sdílím, je výsledkem toho neodbytného šťourání. Zjistila jsem, že když jsem šťastná, dokážu zvládat svůj strach. Pořád mám ještě v některých situacích pocit, že se mi srdce utrhne a vyletí mi pusou ven, ale taky vím, že zvládnu cokoliv, co chci. Třeba ten pocit strachu rozdýchat a pokračovat dál.

Možná to vypadá jako maličkost, ale pro mě bylo to, že jsem si užila poskakování po mostu nad třítisícovkou, obrovská věc. Ukázala mi, že nemusím být otrokem svého strachu. Mimochodem, Litanii proti strachu z knihy Duna od Franka Herberta znáte? Je úplně geniální (ta kniha, ten autor i ta litanie 🙂 )

Nesmím se bát.
Strach zabíjí myšlení.
Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení.
Budu svému strachu čelit.
Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne.
A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel.
Tam, kam strach odešel, nic nebude.
Zůstanu pouze já.

Tiumen – Litanie proti strachu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *