Týdenní výklad (24.6-30.6.2019)

Krásné pondělní ráno.

S výkladem pro poslední červnový týden mi pomáhala moje mladší dcera, kterou zajímalo, jak se pracuje s kartami, a jak to vlastně celé chodí od položení otázky až k interpretaci odpovědi. Taky mi vybrala, ze kterých sad mám vykládat 😊
Takže vidíte, že neváhám zapojit kohokoliv, kdo jde doma kolem, nejdřív to byla kočka, pak králík, a už došlo i na zneužívání dětské práce 😀
A jak tedy náš tým snů matka – dcera vidí energie na následující dny?

Když jsem viděla karty, které nám vyšly, vzpomněla jsem si, jak mi jeden psychoterapeut vyprávěl o svém pacientovi, který mu s přesvědčením řekl: „Já tedy nejsem žádný fanoušek těch… emocí.“ 😀

Pokud i vy patříte mezi ty, co se od pocitů raději drží zpátky, asi vás čeká výzva, neboť karty emocemi a jejich prožíváním úplně přetékají.

V první řadě jsou to pocity smíšené. Ne úplně příjemné. Jeden můj známý tomuto stavu říkal, že je „roznechtěný“. Nic se mu nechce. Do ničeho nemá chuť. Nic, co má, ho nedokáže uspokojit. Prostě, ne, nechci, neberu.

Je to chvíle, kdy vlastně máte všechno, ale nic z toho není dost dobré. Nic ve nás nedokáže zažehnout jiskru nadšení. Jsme obráceni sami do sebe, v mírně sebestředném režimu, nakročení k tomu, abychom se trochu politovali a užili si svou dětinskou chvilku trucovité zahořklosti proti světu. 
Po něčem možná toužíme, ale s realitou, která se nám nabízí, to nemá nic společného. Co je nám platné, že máme všechno, co potřebujeme, když nás mnohem víc zajímá iluze za horizontem, načechraný obláček snů, co jsme si vyrobili ve vlastní hlavě a vykreslili představivostí do všech barev duhy.

Vděčnost za to, co máme? Dejte pokoj! Vždyť je tolik věcí, co zatím nemáme, a mohli bychom mít, jenom kdybychom tedy nebyli aktuálně trochu líní se zvednout z gauče a jít si to vybojovat.
A tak se ponoříme ještě hlouběji mezi měkké polštáře a do hlubin vlastní imaginace, a dopřejeme si chvíli vláčné pasivity, rozjímání nad tím, co by mohlo být a jak by to mohlo vypadat, kdyby se nám chtělo aspoň zčásti, jak se nám nechce 😊

Někdy je nejlepší způsob, jak začít, prostě jen začít. Třeba po malých krocích. Vstát, dát si kávu a donutit se třídit složenky, prádlo nebo pocity. Dát tomu postupně aspoň nějaký řád a strukturu. Síla přání je sice mocná, ale bez toho, abychom jí pomohli aktivitou, zůstane pouze nenaplněným snem. 
Ani magie nefunguje tak, že za vás někdo udělá rituál nebo kouzlo a vy si pěkně doma v křesle počkáte, až se věci začnou samy dít a magický záměr zhmotňovat. Bylo by to krásné a je to vskutku lákavá představa, ale ve světě, kde platí fyzikální zákony, je potřeba jít štěstí trochu naproti.

Žádná magie to za nás neodpracuje. Kdo chce sehnat lepší práci, bude muset vyrazit na pohovory, kdo chce najít lásku svého života, musí se vydat mezi lidi. Pravděpodobnost, že vás práce snů nebo životní partner, najde doma v obýváku, zatímco koukáte na seriál a jíte zmrzku, je opravdu minimální 😊

Ale to vám jenom opakuji, co stejně víte a znáte. A tak jenom spolu s kartami zdůrazním, že když se nám podaří víc si všímat toho, co máme, co umíme, čeho jsme schopní, a míň toho, co (zatím) nemáme, co bychom rádi, ale nejde to, tak se nám podaří naplnit všechny naše sny a touhy.

Odkloňme pohled od lákavých třpytek, co se lesknou za plotem, a věnujme se okopávání naší vlastní zahrádky, která potřebuje, abychom nezapomněli zalévat všechna semínka, co jsme v minulých týdnech zasadili, zalívat s láskou rostlinky, co klíčí, a sem tam šetrně, ale důkladně zbavit úrodu škůdců, co se jí snaží okousat kořínky.

Stačí neutíkat do světa iluzí a najednou jasně vidíme, jak jsme přímo zahrnuti hojností všeho, co nám přináší spokojenost a štěstí.

Mimochodem, vedete si někdo Deník vděčnosti? Vřele doporučuji, zvlášť pokud stejně jako já máte někdy sklony soustředit se spíš na to, co nemáte, než na to, co je. Každý den si napište tři věci, třeba úplné maličkosti, za které jste vděční. Věřte tomu, že se vždycky něco najde. A pak si ty vaše zápisky třeba jednou týdně zpětně přečtěte. Budete ohromeni tím, za kolik věcí můžete být v životě vděční.

A když už si uvědomíte, kolik toho máte, myslete taky na to, že největší štěstí spočívá v tom, když se o své dary můžete podělit s ostatními. Někdy stačí se třeba jen usmát na někoho, kdo má den blbec, protože si na rozdíl od vás ještě nevede Deník vděčnosti 😊

Také to může být pobídka k tomu, abyste nechali vzkvétat svoje talenty a schopnosti, protože je třeba máte právě proto, abyste díky nim mohli světu něco předat.

Přeji vám do následujících dní méně planého snění, více spokojeného naplnění a k tomu velkou porci radostného sdílení toho, co vás dělá jedinečnými 😊

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *