O vlastní intuici

Krásný páteční den, přátelé.

Nevím, jak vás, ale mě letní horké dny nabíjejí energií, pravděpodobně jsem v minulém životě byla salamandr nebo aspoň ještěrka, co se válela na horkém kameni v záři planoucího slunce 😊 Prostě absolutně nechápu, jak tohle počasí může někomu vadit. Ale nebojte, na mě zase dojde v zimě, až budu chodit ve třech svetrech a dvou kabátech a kňourat, že mrznu 😀

Co mě ale energií nenabíjí v žádném ročním období, to je ranní vstávání. Dnes jsem si nařídila budík na vražedně brzkou hodinu, abych stihla všechny pracovní resty, ale zatím se pouze snažím vytvořit osobní rekord v množství vypité kávy před desátou hodinou dopolední a také intenzivně trénuji na mistrovství světa v prokrastinaci 😀

Abych si nepřipadala jako úplná lemra, vytáhla jsem nám alespoň výklad na dnešní den 😊 Vzhledem k mentálnímu stavu, v němž se nacházím, a který jsem popsala výše, to bude dnes asi stručné a bez okrasných metafor. Ale vzkaz, který nám pro dnešek karty posílají, je tak krásný sám o sobě, že funguje i v naprosté jednoduchosti 😊

Nacházíme se v procesu učení, získávání znalostí, zkušeností a poznatků, které nás přibližují k nalezení smyslu našeho života. Každý krok na cestě je další lekce, každé zaklopýtání je zkouška, která nás připraví na další etapu, na další náročné úseky, které máme před sebou.

Hledání odpovědi na otázku, co je tím skutečným cílem, vyžaduje neustálé studium. K tomu ale není třeba vrátit se do školních lavic. Naopak, k pochopení toho, co je naším úkolem, se musíme vrátit hlavně sami k sobě, do klidu vlastní mysli, do meditace, do prostoru, kde nás neruší naše myšlenky, pochyby, strachy a očekávání.

Ani sebelepší kniha, ani sebemoudřejší učitel nebo duchovní autorita nám nikdy neposkytne lepší vedení než naše vlastní intuice. Všechno, co k nám přichází, můžeme brát jako inspiraci, jako ukazatel na cestě. Podle míry toho, jak s námi daná informace rezonuje, ji můžeme přijmout za vlastní, integrovat ji do našeho hodnotového či myšlenkového systému. Ale všechno bychom měli vždy poměřovat kritickým rozumem a také tím, co nám sdělují naše pocity.

Čím více se napojujeme na zdroj vědění, který nepochází z knih, od učitelů ani z žádného místa zvnějšku, tím více dokážeme vnímat, že všechno, co se nám děje, je vedeno vyšším záměrem. Ten tu byl vždy, od samého začátku, jen jsme ho ještě nedokázali rozpoznat a uvědomit si ho. 
Správná cesta je ta, na které se cítíme dobře. Až takhle prosté to je. Naše tělo i naše pocity vědí, co je pro nás správné. Vědí to obvykle mnohem lépe než naše hlava, která umí věci překombinovat natolik, že už vlastně ani sami nevíme, jak se cítíme 😊

Pokud se nacházíme v bodě, kdy si nejsme jistí, zda jsme ve správné práci, ve správném vztahu nebo na správné duchovní cestě, stačí se jen na chvíli zastavit a vnímat. Tělo a pocity vám napoví. Je to jako když jste zamilovaní. Také to nemusíte analyzovat a dělat si tabulku pro a proti. Prostě to víte, celým vaším tělem, celým srdcem. 
Karty na dnešní den nám dávají najevo, že už jsme tu naši správnou cestu objevili.

Abychom po ní mohli jít bez zbytečné zátěže navíc, stojí mnoho z nás v současné době před nutností vypořádat se s duchy vlastní minulosti, pročistit vztahy s naší rodovou linií, našimi předky a zejména s našimi vlastními rodiči, kteří, stejně jako všichni rodiče na světě, udělali nevědomě spoustu chyb, které zopakovali zase po svých rodičích, kteří si je přinesli z dětství.

Už dokážeme vnímat ten nekonečný řetězec dobře míněných skutků, které se někde po cestě zvrtly a způsobily mnoho bolesti, nejprve našim prarodičům, pak rodičům a potom i nám. Chápeme, že nic z těchto myšlenkových vzorců, emočních jedů a zjizvených ran nemusíme předávat do další generace. Můžeme být těmi, kdo tento řetěz přetne.

Na rozdíl od těch, co nám tuto zátěž předali, máme výhodu, že rozumíme tomu, co se děje, a jsme schopni věci měnit ve svůj prospěch.

Ať už k léčení použijeme rituál, rodinné konstelace, regresi, nebo starou dobrou psychoterapii, důležitá je cesta k úlevě, odpuštění a uzdravení našeho vztahu k rodové linii předků.

Teprve když tohle zvládneme, pocítíme sílu těch, co tu byli před námi, sílu, která nás už nestrhává k zemi a nebere nám energii, ale něžně a s láskou nás podpírá a tlačí nám do zad, když potřebujeme podpořit, nebo pociťujeme únavu.

Snad vás dnešní výklad potěšil 😊 Užijte si krásný letní den, rodičům školáků držím palce, aby vysvědčení bylo důvodem k oslavě… a i kdyby ne, jak říkáme poslední školní den u nás doma „hlavně, že jsou zdravé“ 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *