Výklad na měsíc Červenec

Milí přátelé,

ptala jsem se vás, z jakých karet byste chtěli výklad na měsíc červenec.

S drtivou převahou vyhráli Strážci světla, následovaní Zlatým tarotem a Mystickým šamanským orákulem. Přesné počty uvádět nebudu, neboť můj sčítací systém se odehrával v duchu „hodně čárek“, „ještě víc čárek“ a „fakt hodně čárek“ u jednotlivých odpovědí 😀

Naštěstí s kartami umím pracovat o něco málo lépe než s čísly, tak věřím, že vás jejich poselství na tento úžasný, horký, prázdninový čas inspiruje 😊

Někdy máme tendenci žít více v naší hlavě, v bohatém a barevném světě fantazie, než v realitě všedních, na první pohled nudných dní. Snít o tom, co by mohlo být, vykreslovat si neexistující, ale o to zajímavější budoucnost, je lákavé.

A má to svou cenu a hodnotu. Bez toho, abychom si určili směr, bez toho, abychom věděli, kam jdeme a po čem toužíme, bychom zůstali nerozhodně přešlapovat na místě. Nic by nás nemotivovalo k tomu, abychom se zvedli a vyměnili pohodlí toho, co známe, za dobrodružnou, ale náročnou cestu za naším snem.

Jen se to nesmí přehánět. Je naprosto v pořádku věnovat čas tomu, že se všemi smysly navnímáme na to, co chceme, po čem toužíme, po čem usilujeme. Čím je náš sen konkrétnější, čím barevnější a podrobnější ho vykreslíme, tím snazší bude cesta k jeho realizaci.

Jen je potřeba nenechat se chytit do líbivé pasti a nesetrvat ve snění.

Je to jako když plánujeme dovolenou. Příprava může být vzrušující a zábavná, lze strávit mnoho hodin při výběru hotelů a restaurací, při tvorbě cestovního itineráře, při prohlížení obrázků a fotek z míst, která se chystáme navštívit. Ale bez toho, abychom si koupili jízdenku či letenku, sbalili batoh či kufr a vyrazili, se žádná cesta, i ta sebedetailněji naplánovaná, nikdy neuskuteční.

Přestaňme si tedy hýčkat naše sny v duhové bublince fantazie a místo toho je raději zasaďme do životadárné půdy pragmatického a realistického přístupu.

Naše myšlenky jsou jako magnety, které k sobě přitahují stejnou energii.

Se správným nastavením mysli jsme schopni dosáhnout čehokoliv. Jenže je to i naopak. Všechny naše pochyby, strachy a hry ega si k sobě přirozeně a přitahují kamarády podobného ražení a než se nadějeme, udělá si tahle partička divokou party v naší vlastní mysli.

Vlastně je to nefér. Jako by negativní myšlenky byly schopné výborně prosperovat i na dietě ze zbytků a odpadků, jako by jim stačil i malý drobeček naší nejistoty, náznak zranitelnosti, a už se krmí jako o závod a rozrůstají se do obřích rozměrů.

Zatímco pozitivní energie, sebeláska, vědomí vlastní hodnoty… no, zdá se, že jsou to poněkud náročnější strávníci. Veganská krmě z lokální farmy, pochopitelně v bio kvalitě, člověk už neví, na co je má nalákat, aby se u něj hezky zabydlely 😊

Možná je jediná možnost vyházet z lednice našeho podvědomí všechno, co tam zahnívá, zapáchá a láká všechny myšlenky, které nám podkopávají nohy, k tomu, aby se tam zahnízdily a prosperovaly.

Není to lehké a neexistuje na to tlačítko nebo přepínač, který bychom mohli zmáčknout a všechno by najedenou fungovalo lépe a radostněji. Ale právě ta postupná, každodenní práce je základ. Kousek po kousku můžeme udělat v naší vlastní mysli prostor, který zaplníme tím, co nám prospívá a díky čemu jsme šťastní.

A když se v tomto procesu velkého úklidu sklepa našeho (pod)vědomí ztratíme v chuchvalcích prachu a starých nepotřebných krámů, je to opět naše intuice, která nám jako spolehlivé světlo majáku ukáže, kudy máme jít. 
Informace, nebo chcete-li znamení, jsou všude kolem nás. Stačí se zklidnit, ztišit, zastavit a přijímat to, co k nám přichází.

Čím jasněji budeme komunikovat se svou vlastní intuicí, tím jasnější a zřetelnější bude i naše komunikace navenek. Je to oboustranný kanál. Abychom byli slyšeni, je třeba naučit se naslouchat.

Čelili jsme mnoha ztrátám. Z bojů s ostatními, sami se sebou i s naší minulostí, jsme si odnesli šrámy, zranění a jizvy. Zjistili jsme, jak moc jsme zranitelní, a to nás děsí.

Přesto stále stojíme na nohou, potlučení, otřesení ve své víře v to, že všechno dobře dopadne, ale stále poháněni vnitřní silou, která nám nedovolí si prostě lehnout, rozbrečet se a definitivně to vzdát. Ne že by se nám někdy nechtělo. Ale stejně to neuděláme.

Nakonec si stejně vždycky utřeme slzy a nos, opláchneme si obličej studenou vodou a jdeme dál. Protože to jinak ani nejde. Někdy ta cesta k cíli nevede po silnici z gumových bonbónů a nesedíme u ní na hřbetu růžového jednorožce, kterému kopýtka cinkají do rytmu na vlně pop music.

Většinou je to spíš jako každodenní cesta do Kolbenky. Odpíchnout si, obléct montérky a k pásu. Všude kolem vidíme instagramové profily duchovních guru, co si pro osvícení letí na vyšívaném orientálním koberečku, s blikající aurou kolem usměvavých tváří, ale my zase facháme tu svoji dvanáctihodinovou směnu u montážní linky.

Takhle tedy ty reklamy na duchovní cestu nevypadaly 😀 Skoro až se to chce člověku někdy reklamovat.

Ale ono si vlastně není na co stěžovat, je to prostě poctivá práce, jako jakákoliv jiná. Někdy je to na pohodu, většinou spíš ne, ale důležité je, abychom na téhle cestě obstáli především sami před sebou. Každé rozhodnutí, které učiníme, prověřuje naše vlastní hodnoty. A nakonec jsme to my, komu se každé ráno při čištění zubů musíme podívat do očí. Všechny volby, které jsme učinili, budeme muset revidovat a obhájit jen sami před sebou.

Abychom poznali výšky, je nejprve třeba ponořit se do hlubin. Někdy možná máme pocit, že se pohybujeme v kruzích, ale většinou jsou to spíše spirály. S každou vlnou se dostáváme o něco víc, každý cyklus poznání nás posune zase o kousek dál.

Bez toho, abychom prozkoumali, co je úplně na dně, nemůžeme nikdy poznat cestu k vrcholu.

A tím dnem nemyslím žádné katastrofy a velký špatný, spíše naše vlastní dno, věci, které máme tak hluboko, že se zdají skoro ztracené a zapomenuté. Vytěsněné pod povrch.

Co tam dole najdeme? Těžko říct. Myslím, že sami sebe, ve své nahotě a zranitelnosti, ve své autentičnosti a opravdovosti. Možná něco, co musíme pochopit a integrovat, abychom se neztratili v oceánu hlubin, ale mohli v něm svobodně plavat s proudem. 
Možná něco, co nám pomůže odhodit naše staré představy, které máme sami o sobě, a najít to, co jsme byli, než nám ostatní začali říkat, co jsme.

Přeji vám úspěšné hledání, správné a zdravé volby, které vám přinesou to, co opravdu potřebujete, a samozřejmě a v neposlední řadě krásné léto 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *