Dokonalá

Zdravím po dovolenkové a po-dovolenkové pauze.

Nějak se nemůžu naladit na téměř podzimní teploty, které vládnou zdejšímu červenci, ale výklad se dá dělat i ve svetru a teplých ponožkách, kartám to nevadí 😊

Jak už tak chodí synchronicita, zrovna dnes ráno se mi „náhodou“ připletl před oči článek o „bikini body“, tedy jakési modle a ideálu, jak by ženské tělo mělo vypadat, ale bez retuší, photoshopů a dobrého nasvícení prostě nevypadá, obzvlášť pokud už v něm člověk odžil pár let a prožil nějaké zajímavé zážitky, jako třeba porody a kojení 😊

Snaha být dokonalá a ideální nás ženy dokáže dohnat k neuvěřitelným psím kusům. I když vlastně samy úplně nevíme, jak taková dokonalá žena vypadá, snažíme se k tomu ideálu dopracovat za každou cenu, klidně o zlom krk. Výkony v práci, výkony doma, a ještě dobře vypadat. Mít dokonale vychované děti a postavu jako před dětmi. A samozřejmě úsměv na tváři a pozitivní myšlenky, protože kdo není dost pozitivní, není dost duchovní člověk. A navíc nemá žádné kamarády 😊

A taky ty dokonalé vztahy, pokud možno se spřízněnou duší, osudovým partnerem, dvojplamenem, prostě jak z Hollywoodu, nebo ještě lépe z jeho indického rozjásaného bollywoodského bratříčka, kde je všeho desetkrát víc a ještě i s hudbou a tancem 😊

A k tomu ještě trochu té kariéry, ale zase ne moc, abychom nebyly úspěšnější než muži. Nebo nepůsobily jako babochlapi.

Je to dřina a úspěch stejně nikde.

Přitom všechno vlastně máme na dosah ruky. Stačí se jen mít trochu odvahy a vydat se cestou, která ještě není vyznačkovaná a zanesená do mapy. Najít si svůj klid a pohodu navzdory virtuálnímu světu sociálních sítí, odsudkům a názorům ostatních lidí nebo našim vlastním přesvědčením, která jsou založená ne na realitě, ale na fikci.

Někde v nás je dítě, kterým jsme kdysi byli, někdo, kdo si ještě nezaryl do mysli představy o tom, jak věci mají nebo nemají vypadat. Někdo, kdo opravdu ani trochu neřeší, jak vypadá v bikinách, protože má myšlenky jen na to, jak si co nejvíc užít čas u vody.

A i když na téma sebeláska v poslední době píše elaboráty každý, kdo umí dát dohromady větu (včetně mě), tak je to prostě téma, které se vrací a vracet bude, dokud nám v mozku nesepnou ty správné obvody a nerozsvítí se nám.

Jakkoliv to zní sluníčkově, láska je ta cesta. Myslím TA cesta 😊

A pokud chceme jít cestou lásky, musíme nejdřív začít milovat sami sebe. I v bikinách. I bez nich 😊

PS: ono to vypadá, že je to dneska povídání hlavně pro ženy, ale samozřejmě, že sebeláska je genderově neutrální téma 🙂 A samozřejmě, že chlapi to mají taky náročné, tak to můžeme rozebrat jindy, dneska pro mužskou menšinu na těchto stránkách to je takové milé povzbuzení, aby nám koupili čokoládu, nalili víno a řekli nám, že jsme nádherné 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *