Týdenní výklad (22.7-28.7.2019)

Krásné pondělní poledne přeji.

Během dnešního výkladu jsem si několikrát přála mít pěknou čarodějnickou chaloupku uprostřed temných opuštěných lesů, kde by každých pět minut nechodily děti, dlící toho času doma v prázdninovém režimu, aby se zeptaly, co bude dnes k obědu, kočky, co střídavě potřebují otevírat dveře, aby mohly na zahrádku, a pak zase otevírat dveře, aby mohly ze zahrádky domů, a samozřejmě králík, co se rozhodl, že pondělní ráno je ideální čas k otestování žvýkavosti kabelů.

A pak taky soused se sekačkou na trávu. Co vám budu povídat… 😀

Jakkoliv si většina lidí představuje práci z domova jako nikdy nekončící pyžamovou party, sem tam závidím svému starému já, co se ráno přesunulo do kanceláře (umyté a oblečené), vypilo si ranní kávičku, co mu uvařila asistentka, a pak už řešilo jen a jen práci, nikoliv práci plus nádobí, které čeká na vložení do myčky, prádlo, které se těší do pračky, frontu zvířátek, co mají hlad, a děti, které si chtějí povídat jen a pouze ve chvíli, kdy se snažíte vrcholně soustředit.

Na druhou stranu uznávám, že s tím pyžamem na tom něco je a má to taky svoje kouzlo 😀

Povídání k týdennímu výkladu tedy bude s mírným, nanejvýš půldenním zpožděním, zatím se můžete potěšit obrázkem, případně mi do komentářů napsat, jak na vás působí, či co vám tyto karty sdělují, jak komunikují s vaší intuicí…

a zde je..

Jediná překážka, která stojí mezi námi a našimi sny, je strach. Tak dlouho jsme sami k sobě mluvili plni pochybností o našich schopnostech, tak dlouho jsme k sobě byli přehnaně kritičtí, až se tento způsob vnitřní komunikace stal zvykem. Vyježděnou kolejí, z níž je velmi obtížné sjet. Jakkoliv se snažíme vzít to jinou cestou, pořád nás to táhne do té hluboké brázdy, kterou vytvořily tisíce a miliony sebekritických a sebepoškozujících myšlenek.

V lepších chvilkách se snažíme věřit, že všechno dokážeme a zvládneme, že máme dost odvahy vydat se za tím, po čem toužíme. Ale stačí jeden malý neúspěch, a pochybnosti svými ostrými myšími zoubky nahlodají všechno to pečlivě budované sebevědomí a pozitivní sebeobraz, na kterém jsme se tak nadřeli.

Každý z nás má v hlubokých sklepeních vlastního nevědomí sbírku strašáků. Takových těch, co nás dřív děsily schovaní pod dětskou postelí. Nyní nás umí vyděsit se stejnou intenzitou. A je jich mnohem obtížnější je zahnat, než když jsme byli malí.

Už nestačí jen rozsvítit lampičku nebo zavolat maminku. Čím víc se těch hlásků, které nám odkudsi ze tmy našeptávají, že nejsme dost dobří, dost atraktivní, dost schopní, dost… doplňte cokoliv… snažíme zbavit, tím tvrdohlavěji si melou tu svou.

Přitom všechno, co potřebujeme k tomu, abychom byli přesně takoví, jací chceme být, žili život, po jakém toužíme, a cítili se dobře ve své vlastní kůži, máme. Možná to neumíme pojmenovat, správně popsat nebo kategorizovat v rámci nějaké definice, ale v srdci to cítíme.

Je to ten pocit, že jsme doma, na správném místě. A to místo není žádný bod na mapě, je to nás vlastní střed, naše skutečné, autentické já, které trpělivě čeká na to, až se zbavíme letitých nánosů přesvědčení, že správně se věci dělají tak, jak nám řekli rodiče, paní učitelky ve škole, šéf v práci, internetové autority na sociálních sítích, nebo celebrity v televizi.

A přestože žijeme v době, která se tváří, že závazky a zodpovědnost jsou přežitek, je to právě ta věc, co nyní nutně potřebujeme, abychom se hnuli z místa. Zavázat se k tomu, že naší životní prioritou je být šťastní. Že naším primárním cílem je být sami sebou, protože jenom tak můžeme naplnit potenciál, se kterým jsme do našich životů přišli.

Neustále hledáme někoho, s kým bychom mohli sdílet naše životy, někoho, s kým bychom byli šťastní. Žádný partner ale nedokáže zařídit, abychom byli šťastní. Žádný jiný člověk nás nemůže učinit kompletními, uspokojit všechny naše potřeby a přání.

Jsme to my sami, s kým musíme vybudovat ten nanejvýš láskyplný vztah. Protože, prakticky vzato, sami se sebou musíme strávit nejvíc času 😊 A proč trávit čas s někým, koho nemáme rádi, koho neustále kritizujeme a ponižujeme?

To přece nedává smysl.

Ke kartám Kouzelných map jsem ještě jako doplňkovou kartu vytáhla runovou kartu Eihwaz- Tis.

Runa Eihwaz je spojována se mystériem smrti a života, věčného koloběhu vzkříšení. Tisové dřevo bylo po staletí používáno na výrobu luků, díky tomu, že bylo velmi pevné, ale zároveň ohebné.

Tis byl symbolem protnutí světů, symbolem vertikální osy vedoucí mezi Horním a Dolním světem a jejich spojení ve středním světě, Midgardu.

Eihwaz může být vnímána jako runa smrti, nebo konce. Oznamuje, že něco musí skončit, aby se něco jiného mohlo zrodit. Je ale i runou transformace, mystického zasvěcení, putování do míst mimo běžnou realitu.

Předává nám poselství o tom, že změna se sice může zprvu zdát děsivá, ale pokud ji s odvahou přijmeme, otevřeme tím naši mysl novým začátkům, novým snům a novým cílům.

A tak se opět vracíme k začátku dnešního výkladu. Nechme odejít to, co už mělo být dávno mrtvé, pohřbené a zapomenuté, a radujme se ze změn, které se v našich životech dějí. Možná je to někdy bolestný proces, ale jsou to porodní bolesti, díky kterým se na svět dostává něco, co má v našich životech své místo.

Ať už jste na cestě změny ušli větší či menší kus, přeji vám, ať se vám kráčí zlehka a s radostí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *