Rozloučení s Vietnamem

Jak se náš pobyt ve Vietnamu chýlí ke konci, mám sklony k sentimentalitě a taky rekapitulační tendence.

Přiznám, že jsem od téhle cesty nic moc extra nečekala, Vietnam mě nikdy nelákal, a ze všeho nejméně Ho Či Minovo město, kde reálně pro turisty fakt není nic moc zajímavého. Ale zase by mi bylo líto nejet, když jsem díky manželově pracovní cestě měla možnost… Nicméně moje očekávání byla nastavena nízko.

O to víc mě překvapilo, jak moc mi tohle místo vstoupilo do srdce. Od člověka, co pracuje se slovy, se automaticky očekává, že ve zkratce dokáže popsat atmosféru místa, příchuť dojmů, energii lidí okolo. Ale spisovatel ve mně nemá slov, mlčí pod tíhou pocitů, které jsou příliš čerstvé a intenzivní, než aby se nechaly zhmotnit v textu.

Ne, není to ta hluboká a tisíci minulými životy prostoupená láska k Indii, je to neméně silný vjem toho, že tohle místo je přívětivé a laskavé a neskutečně nádherné i ve své nedokonalosti.

Z osobních a intimních důvodů budu mít vždycky ještě jeden důvod pro to vzpomínat na tuhle cestu s láskou, a budu doufat, že se sem vrátím. Aspoň ještě jednou…
A tak si dneska aspoň koupím hrníček s nápisem I love Saigon, protože tak to je.

Indie, nezlob se a nežárli, protože pro mě vždycky budeš číslo jedna, ale tady by to taky šlo… ❤️

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *