All you need is love

Milí přátelé,

dnes jsem se na vzkaz pro vás, nebo tedy spíše pro nás, ptala karet Poselství bohyní a vykládacích karet Sebeléčení. Padly mi tak “samy” pod ruku, a přestože jsem měla původně v úmyslu použít úplně jiné karty a úplně jiný výklad, řekla jsem si, že asi mají, co říct, a tak jsem je požádala, aby ukázaly, co mají na srdci.

A ono to opravdu bylo o srdci. Automaticky jsem si při focení výkladu pobrukovala písničku All you need is love 🙂 Jo, je to hippie a ezo, ale jako vždycky je to tak, že hluboké pravdy jsou vlastně jednoduché. A je škoda, že díky tomu, jak se na nás odevšad každý den valí stovky motivačních citátů a instantních “mouder”, tak ta skutečná pravda najednou působí trochu lacině, jako další motivační motto nebo status na Facebooku.

Jenže co s tím dělat, když to tak je, láska je prostě základ bytí, a teď nemyslím jen romantickou nebo erotickou lásku, ale lásku jako esenci života, jako sílu, která všechno propojuje a dává věcem význam.

Takže ty, na které to bude dneska moc sluníčkové poprosím o shovívavost, blíží se úplněk a na konci měsíce Samhain (Dušičky), tak počítám, že si temnoty a nezpracovaných obsahů nevědomí, tedy našich vnitřních démonů, užijeme ještě dosyta 🙂

Ale ještě než to přijde, tak si pojďme vychutnat trochu té pozitivity 🙂

Bohyně Artemis nás vyzývá, abychom se chopili svého úkolu šířit lásku. To může nastat pouze v případě, že se dokážeme zbavit strachu, pochybností a napětí. Že se dokážeme uvolnit a věřit v “to”, co někdo z nás nazývá bohové, někdo vesmír, někdo vyšší ochrana, a někdo tomu dá zase jinou nálepku, dle svého vkusu a zaměření. V něco, co má s námi záměr, a co se nás snaží někdy něžně, ale většinou spíše kopanci do zadnice dostrkat tam, kam v tomto životě směřujeme.
Prostě mít důvěru, že se věci dějí, tak, jak se dít mají. S trochou těch kotrmelců okolo, ale z pohledu dlouhodobé perspektivy prostě správně 🙂

Máří Magdaléna přináší vzkaz o bezpodmínečné lásce. Milovat sebe, ostatní a všechny situace, v nichž se nacházíme, je opravdová výzva. Je možné se do ní pustit po malých krocích. Začít tím, že přestaneme hodnotit, posuzovat a odsuzovat. Nebo že se pokusíme na každém a na všem najít alespoň něco dobrého.
Může to být skutečně náročné, a někdy je potřeba kopat hodně hluboko, abychom v lidech a situacích našli nějaký skrytý poklad 🙂

Dalším krokem pak je naučit se odpouštět. Sobě, za to, co jsme podle nás udělali, či naopak neudělali, ostatním za větší i menší křivdy, jež na nás vědomě i nevědomě spáchali.
Odpustit neznamená zapomenout, ale upustit z toho, co s sebou vlečeme. Dát zraněním možnost se uzdravit. Mít možnost jít dál.

A jak se tak budeme otevírat lásce k sobě i k ostatním, je potřeba znovu posílit důvěru v to, že se věci dějí tak, jak mají, a dokonce i tempem, které je pro nás nejlepší.
Trpělivost. Nevím, jak jste na tom vy, ale já jsem přesně ten typ, co říká: “Bože, dej mi trpělivost, a dej mi ji HNED!!!” 😀

Být trpělivý na první pohled vypadá velmi pasivně. Jako bychom jen tak seděli a nedělali nic pro uskutečnění svých snů, cílů a plánů.
Jenže tak to není. Udělali jsme, co jsme mohli, to nejlepší, co jsme v daném okamžiku dokázali, a teď už nervozitou, popoháněním a tlakem nic neuspíšíme, nic nevylepšíme.

Pamatuji si naivní doby svých čarodějnických začátků, kdy jsem “objednávky k Vesmíru” dávala velmi konkrétně a taky s časovými limity. Přesně jsem věděla, co chci, jak se to má přesně udát a kdy se má dostavit výsledek. Od té doby jsem si nejednou namlela ústa a nakonec se poučila, že i ten největší kontrolor a perfekcionista si musí někdy sednout na ruce a naučit se nedělat NIC.
Vyslat přání, definovat záměr, dát do toho všechno… a pak to prostě jen nechat být, ať to pracuje tak, jak má, a stane se, kdy se to má stát.

Někdy je prostě potřeba se trochu vyklidnit, jakkoliv to je těžké. Dát věcem čas a prostor, zpomalit, přijímat věci tak, jak jsou.

Žít v přítomnosti, a ne v křivdách minulosti nebo v plánech a obavách týkajících se budoucnosti. Další na první pohled “laciná” rada, ale tak to prostě je, říkal to už Buddha a ten o tom přece něco musel vědět 🙂

Tak až už začínáte cokoliv nového, třeba projekt, dietu, vztah nebo novou léčbu, dejte tomu čas. Nějak se to vyvine. Ještě se nestalo, aby nějaká věc nijak nedopadla 🙂

A zkuste to s tou láskou, klidně po troškách a pro začátek třeba jen se sebou nebo s těmi nejbližšími. Naučit se milovat nepříjemného šéfa je lekce pro pokročilé 😀

Prostě v klidu, i ta příroda zpomaluje tempo, tak se nechte inspirovat, udělejte si čaj, dejte nohy nahoru a užívejte svoje teď.

A kdyby vás přesto něco trápilo, napište mi do zpráv, a zkusíme najít řešení.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *