Předsamhainový čas

Milí přátelé,

minule jsem sice slibovala temné vlivy úplňku, hutné předsamhainové pocity a celkově zatažené obláčky nad růžovou duhou pozitivity, ale co naplat, babí léto zřejmě zatím pomáhá našim duším odolávat tlaku temnoty, a výklad je zase super pozitivní a plný lásky 🙂

Nemá cenu tomu odolávat, láska chce do našich životů. Nemusí jít hned o nové vztahy, i když ani to není vyloučeno, může jít o oživení ve stávajících partnerských vztazích, o nová přátelství, nové nadšení a radost z věcí, které nás v těchto dnech potkají…

Nastal čas, abychom zjistili, co nám chybí k tomu, abychom mohli prožívat lásku naplno. Ať už potřebujeme více péče a něhy, nebo naopak toužíme po vášni a divokosti, nemůžeme čekat, že nám je dodá někdo druhý. Nikdo na světě, ani ta nejmilovanější bytost, nemá tu moc udělat nás celistvými, kompletními. To je něco, co si můžeme dát jen my sami. Princové, kteří zachraňují smutné princezny před zlými draky, jsou jen v pohádkách. V životě je to tak, že pokud se necítíme milováni či opečováváni, musíme zachránit sami sebe a začít (se) milovat a opečovávat.

Čím víc jsme schopni sami sebe sytit láskou, tím více spokojenosti a lásky vyzařujeme navenek, a logicky tím více lásky k sobě přitahujeme.
Tohle je rovnice, co dává smysl i nám, co jsme nikdy nebyli geniální na matematiku 😀

Nastává období, kdy máme velkou příležitost zahojit stará zranění, vyléčit šrámy z předchozích zklamání, nenaplněných vztahů, nedotažených plánů nebo snů, co zůstaly někde na půl cesty a nedočkaly se realizace.

Už minule nás výklad nabádal, abychom pracovali na odpuštění pro sebe i pro ty, co nám ublížili. Tím, že někomu odpustíme, ještě neschvalujeme jeho jednání, nedáváme mu souhlas s tím, co udělal. Jen sami sobě dáváme možnost odhodit těžké závaží, co s sebou vlečeme, a být šťastní. Anebo aspoň víc v klidu 🙂

Čím méně budeme hodnotit a soudit druhé, tím snazší bude otevřít se lásce. A čím méně budeme hodnotit a kritizovat sami sebe, tím jednodušší pro nás bude naučit se přistupovat k sobě samým s tolerancí, pochopením a sebeláskou.

Přestaňme se srovnávat s ostatními, porovnávat se a soutěžit. Přestaňme se týrat tím, že hledáme uznání od lidí kolem sebe, že se jim snažíme něco dokázat.

Být otevřený znamená být zranitelný. A to v nás vzbuzuje pocit ohrožení. Co se stane, pokud si nebudeme krýt záda? Nenajdeme v nich zabodnutý nůž? Nevyužije někdo naší důvěry, aby nám zase ublížil?

Riziko tu vždycky je. Ale pokud to nezkusíme, nikdy nezjistíme, jaké to je, když povolíme napětí, když přestaneme mít křeče za krkem z toho neustálého paranoidního ohlížení se kolem, kdo zase na nás co chystá.

Být zranitelný a pustit ostatní do svého srdce, vyžaduje velkou odvahu. Ze začátku je to asi tak příjemné, jak stát s holou zadnicí uprostřed náměstí. V poledne 🙂 Zezadu na vás fouká a připadáte si velmi nechránění.

Ale bez otevřenosti a důvěry nikdy nedokážeme navázat opravdu intimní vztahy. A navíc je to neskutečně vyčerpávající, mít se pořád na pozoru.

Někdy to stojí za to. Uvolnit se. Otevřít se. Důvěřovat… Nebát se milovat. Co do Vesmíru vysíláte, to se vám vrátí.

Užívejte si krásné dny, přistupujte k sobě i k druhým s láskou a mějte se co nejlépe.

A pokud potřebujete probrat cokoliv osobně, napište mi do zpráv a domluvte se na konzultaci nebo výkladu 🙂 Budu se těšit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *