Smysl života

Milí přátelé,

dnešní úplněk vrcholí ve 14:34, energie by díky znamení Býka, ve kterém se nyní měsíc nachází, měla být podpůrná, stabilizující a úzdravná. Ale je to pořád úplněk, tak se nelekejte toho, když s vámi emoce zamávají více, než je obvyklé, nebo když se vaše intuice začne hlásit o slovo neodbytněji, než u vás bývá zvykem 😊

Býk ovlivňuje krk, zátylek a ramena. Pokud vás stejně jako mě lehce pobolívá v krku, tak se podělte o recepty, které vám pomáhají 😊 Já většinou sázím na to, že nechám tělo odpočívat a věřím, že si poradí samo. Ale tip na nějaký dobrý bylinný čajík neodmítnu 😊

Naštěstí rýmička nebrání tomu vyložit karty, takže se můžeme společně podívat, co se nám tu na následující dny objevilo k zamyšlení.

Téma, které výklad otevírá, velmi rezonuje s tím, co mi poslední dobou často chodí v myšlenkách, vizích a znameních. Smysl života. Co se tu vlastně máme naučit, co je záměrem lekcí, které k nám přicházejí. A jak je co nejlépe uchopit, zpracovat a posunout se na nich do dalšího levelu, k úkolům novým a možná i náročnějším…

Je to otázka, na kterou nikdo z nás nemůže odpovědět s jistotou, přinejmenším ne, dokud se nedostaneme do cílové rovinky a náš odchod z tohoto světa nám ukáže, která z teorií o smyslu pobytu zde byla ta správná 😊 Mně ale nejvíc pravděpodobný přijde názor, že jsme tady proto, abychom se něco naučili. Že naše duše potřebuje konkrétní zkušenosti, jimiž procházíme. Že to, co nám mnohdy smysl nedává, nebo v tom smysl nedokážeme vidět, je součástí plánu naší vlastní duše, která ví, proč potřebuje prožívat nejen to příjemné, pěkné a zábavné, ale i chvíle těžké, smutné nebo dokonce zoufalé a na první pohled beznadějné.

Bohužel, ne vždy se projevíme jako ta nejostřejší pastelka v penálu, a ne vždy pochopíme smysl výuky hned na první dobrou. A pak nezbývá než si některou látku z výuky projít opakovaně, dokud nám to v hlavě nesepne a konečně nepochopíme. A právě ty opakované lekce bývají nejvíc k vzteku a nejvíc frustrující, protože na první dobou vypadají jak nějaký krutý vtip Vesmíru, který sadisticky zkouší, kolik toho ještě vydržíme.

No a taková ta útěšná slova, že na nás není naloženo víc, než jsme schopni zvládnout, ta jsou teda občas úplně nejvíc na přesdržku 😊

Přesto nakonec nezbývá než uznat, že nakonec to tak je. A vždycky tu zůstává naděje, že i ten nejméně bystrý žák nakonec pochopí, co se mu učitel snaží sdělit. Když ne teď, tak holt v tom dalším zrození.

Možná jsme si v plánování našeho pozemského života na sebe těch úkolů navalili víc, než by nám teď bylo libo, ale pokud jsme sami sobě věřili, že to dokážeme všechno pochopit a uchopit, mohlo by nám to teď trochu dodat sebedůvěru, že to s naší schopností chápat přece jen nebude tak špatné 😊

Každopádně nemá cenu hrát si na oběť a stěžovat si, proč právě já a proč zase a proč to musí být. Tímhle postojem jen ztrácíme vnitřní sílu, zbavujeme se zodpovědnosti za vlastní život a chováme se jako malé děti. Však i ten koncept toho, že něco není fér, je velmi dětský. Život přece není dětské pískoviště a nehraje se tu o to, zda máte stejný počet báboviček jako ostatní.

Každý máme svou vlastní, jedinečnou cestu. Život není ani fér, ani nefér, ani dobrý, ani špatný. Když přestaneme používat tyhle hodnotící nálepky, dost se nám uleví. Přicházejí k nám přesně ty zkušenosti, které k nám mají přijít, a jestli je to fér, je úplně jedno.

Všechno je jen na nás, na našem vlastním postoji. Nic proti sebelítosti, sem tam jí propadne každý a jsem ochotná věřit tomu, že i Gándhí si někdy v koutku tajně pobrečel. Ale čistě prakticky je to věc, která nic pozitivního nepřinese. Pokud budeme životem kráčet s nálepkou oběti na čele, těžko se k nám někdo bude chovat jako ke zralým a dospělým bytostem. Je to jako kdybychom tak přímo nastavovali zadek, aby si do něj kdokoliv, kdo jde kolem, kopnul.

A tak se zase vracíme k tomu, co nám karty naznačily o životních lekcích. Pokud jsme schopni věřit tomu, že existuje nějaký vyšší řád, že se věci dějí ve svém přesném načasování a že to nakonec nějaký smysl má, i když se k tomu smyslu musíme doplácat přes sérii pádů na nos a klopýtání ve slepých uličkách, pak můžeme přestat živit roli oběti, a začít dávat energii někam, kde to má význam.

Třeba tomu, že začneme přebírat zodpovědnost za to, co se nám děje, a za to, jak s těmito událostmi nakládáme a jak je integrujeme do vlastní životní zkušenosti.

Aby to nebylo tak bezútěšné, posílá nám výklad vzkaz v podobě karty Pomoc shůry, což se dá přeložit tak, že na to nejsme sami a že pokud se otevřeme pomoci, tak ta nakonec přijde. A to mnohdy z míst, odkud bychom ji nečekali.

A to je pro dnešní úplňkový den všechno, snad to vyznělo přiměřeně optimisticky, neboť tak to bylo míněno. Kdybyste se přece jen cítili ztraceni a chtěli jste se mnou něco pořešit osobně nebo po mailu či ve zprávách, budu ráda, když mi napíšete. Ne že bych byla o něco chytřejší než vy, ale někdy pomůže věci probrat s někým, kdo si ten nos taky už mockrát nabil, a může poskytnout třeba trochu jiný pohled na to, co se vám aktuálně děje.

Mějte se krásně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *