Výklad na to, jak bude vypadat nový rok 2020

Milí přátelé,

doufám, že jste si užili krásné vánoční svátky, že jste pod stromečkem našli to, co jste si přáli, že jste se přejedli tak akorát, aby vám z toho nebylo zle, a že jste si prožili čas pohody a klidu podle svých představ 🙂

Výklad, který s vámi chci sdílet, jsem si původně plánovala už na Slunovrat, nicméně jak už to s plány bývá, Vesmír měl jiný názor na to, jak mám strávit svou oblíbenou část roku, a poslal mě s chřipkou do postele.

Nakonec to nebylo tak špatné, donutilo mě to zpomalit, neřešit, nehnat se za ničím… a jen tak být, nechávat myšlenky proudit tam, kam se jim chce. Takže nakonec se moje největší touha – prožít čas kolem Zimního slunovratu v poklidu a sama se sebou – naplnila beze zbytku 🙂

A díky zpoždění plánů můžu dnešní výklad udělat s novými kartami, které jsem si našla mezi dárky 🙂

Výkladů na to, jak bude vypadat nový rok 2020, si ještě přečtete hodně. Myslím, že většina kartářek a kartářů se neudrží a svůj pohled na to, jak to bude v následujících měsících vypadat, jistě nasdílí (pokud to už neučinili). A tak se na to pojďme podívat trochu jinak, ne jen optikou toho “co nás čeká a nemine”.

Zaměřila jsem se na oblast toho,, po čem toužíme, ale možná si to sami nedokážeme přiznat, nebo se bojíme si to přiznat, či máme obavu, že i když svou touhu budeme následovat, nemáme prostředky k jejímu naplnění.

Touha je totiž v lidském životě tím nejsilnějším palivem, tou největší silou, která nás žene kupředu. Když přestaneme toužit, přestaneme se rozvíjet, přestaneme růst a přestaneme být součástí samotného Vesmíru, jehož podstatou je neustále expandovat a být v pohybu.

Naše současná největší, nejsilnější a nejhlubší touha se týká potřeby být sami sebou, být svým skutečným já, být naprosto v souladu s vlastní vnitřní pravdou. A především být v tomto stavu bytí akceptovaní svým okolím.

Tohle je ale touha, která se rozpíná dvěma směry, jež nemusí být vždy slučitelné. Naše vztahy s ostatními jsou vlastně určitou energetickou dohodou. Pokud se mění energie na jedné straně, zákonitě to má vliv na energii na straně druhé. Jinými slovy, pokud se rozhodneme změnit svoje chování a dokonce i svoji energetickou podstatu tím, že začneme hledat soulad s naším vnitřním já, s esencí toho, čím skutečně jsme, co je naší podstatou, nemusí tyto změny v lidech okolo nás vyvolat jen bezbřehé nadšení.

Jakkoliv můžeme my sami prožívat vzrušení z toho, že se konečně dotýkáme toho, o čem jsme přesvědčeni, že je projevem naší autenticity, ostatní se mohou cítit naší proměnou zmatení, nepříjemně zaskočení, nebo je dokonce začneme iritovat.

To neznamená, že nemůžeme být zároveň sami sebou a ve stejném okamžiku mít uznání a přijetí svého okolí. Jen to vždy nemusí být nutně ti samí lidé, se kterými jsme se stýkali dosud. Některé vztahy nejsou dost pevné, aby ustály změnu. A to je v pořádku a je to úplně normální.

Nemusíme vyhovět všem, ani bychom se o to neměli snažit. Vztahy, které jsou založené na zdravých základech, se dovedou přizpůsobit změnám, které se dějí. A lidé, kteří nás skutečně milují, z našich životů nezmizí jen proto, že jsme se rozhodli zjistit, kdo vlastně jsme a chovat se v souladu s tímto zjištěním.

Odhodit strach z toho, že naši skutečnou tvář svět nepřijme, se může jedině vyplatit. Čím více se otevřeme světu, tím víc se svět otevře nám. Je to, jako když se poprvé podíváme do zrcadla bez kritiky vůči sobě a poprvé spatříme a oceníme vlastní krásu. A najednou dokážeme vidět krásu i všude kolem sebe, ve zdánlivých maličkostech, v každodenních detailech.

Díky tomu, že spatříme světlo uvnitř nás samotných, vnímáme najednou i světlo okolo sebe. Ale k tomu, abychom skutečně zářili, nebo chcete-li prožívali život jako dobrodružství plné radosti a nespočetných možností, abychom sami sebe vnímali jako toho, kdo si vybírá, co bude prožívat, místo toho, aby se pasivně nechal smýkat situacemi z jednoho místa na druhé, si musíme položit upřímnou otázku: “Je moje současná životní cesta skutečnou cestou mojí duše?”

Zdá se to komplikované? Příliš obtížné? Těžko uchopitelné?

Tak se můžeme zkusit ptát jinak. V každém okamžiku naší existence. Když ráno pijeme v práci první kávu, když vaříme rodině večeři, když před spaním koukáme na další díl oblíbeného seriálu. “Jak se teď cítím?”

Naše emoce nám poskytují ten nejlepší navigační systém, který nám ukazuje, zda jdeme po správné cestě, zda se skutečně přibližujeme cíli, nebo se jen tak zmateně motáme v kruzích.

Cítíme se dobře? Máme pocit, že jsme na tom správném místě, s těmi správnými lidmi? Cítíme se milovaní, přijímání, hodnotní? Cítíme, že to, co děláme, má smysl? Pak je všechno v pořádku a můžeme bez obav pokračovat v cestě.

A pokud ne? Pak je to jen na nás, zda máme odvahu změnit trasu a dělat věci jinak, nebo je dělat stále stejně, s bláhovým očekáváním, že se “to” (ať už je v tom krátkém slově pro nás obsažené cokoliv) jednou přijde samo od sebe.

To však neznamená, že cílem všeho je cítit se dobře. Tedy, určitě je to skvělé a každý z nás by se měl zaměřit na to, aby si vybíral pocity a situace, které v něm vzbuzují pozitivní emoce. Na druhou stranu, i ta opačná strana na škále pocitů, má svůj smysl a význam. Pokud v nás něco nebo někdo vyvolává nepříjemné pocity, dává nám velkou příležitost zjistit, co nám tím ukazuje, proč se zrovna tohle jednání nebo tato slova dotkla něčeho, co zabolelo jako odhalený nerv v zubu.

A budeme-li dost odvážní, abychom se podívali po příčině, máme obrovskou příležitost najít zdroj toho, co v nás dlouhodobě vyvolávalo nespokojenost. Dotknout se staré rány, kterou si neseme třeba už desítky let, a začít s procesem jejího hojení a uzdravování.

Na cestě k nalezení vlastního smyslu, k přijetí toho, kým skutečně jsme a proč jsme se sem narodili, si někdy můžeme připadat bolestně opuštění. Možná kolem sebe máme dost lidí, možná máme vztahy, které fungují, ale přesto nám chybí někdo, s kým bychom mohli sdílet věci, o kterých se před svojí rodinou, partnerem nebo přáteli ostýcháme mluvit.

Protože nikdo z nás nechce, aby se na něj druzí dívali jako na blázna. Na někoho, kdo se nechal ovlivnit nějakými ezo bláboly, co si přečetl v knížce, nebo ještě hůř na Facebooku 🙂

Někdy se zasníme nad tím, jak by bylo úžasné se všemi lidmi, které máme rádi, moci mluvit volně a bez zábran o tom, co se nám honí hlavou a nad čím přemýšlíme. Ale pak si uvědomíme, jak studená by byla ta sprcha, která by následovala hned po první zmínce slova “energie” nebo “vibrace” a přejde nás chuť začínat konverzaci u nedělního oběda v duchu “Můj tarotový výklad na tento týden naznačuje zlepšení komunikace s rodinou.” 😀

A i když se dokážeme přenést přes to, že ne všichni jsou s námi na stejné vlně a ne všichni zvládají kontakt s námi bez toho, aby si významně klepali na čelo, i když už jsme se naučili, že nemá cenu cpát na sílu někomu svoji pravdu a svoje názory a svoji potřebu uznání a přijetí, stejně si občas představujeme, jak by bylo úžasné, mít kolem sebe svoji “smečku”, svoji skupinu spřízněných duší, které by rozuměly. Které by věděly.

Možná stačí si jen uvědomit, že kolem nás jsou další, kteří touží po sdílení. Naše smečka, kruh, tým, nebo jakkoliv tomu chceme říkat, už existuje. Jen je potřeba se dát dohromady. Najít se mezi ostatními. Aby to mohlo nastat, musíme občas vystrčit hlavu z ohrádky, kam jsme se sami zavřeli, abychom se ochránili před nebezpečím světa kolem nás. Dát o sobě vědět. Dát najevo, že jsme připravení spojit se s lidmi, kteří jsou v očích “normálního” okolí stejní pošuci, jako my sami 🙂

Máme-li skutečně naplnit svou touhu po autenticitě, po nalezení svého skutečného já a po jeho přijetí nejen sebou samými, ale i tou částí světa, na které nám záleží, nemůžeme nechat stranou ani otázku naší vlastní životní cesty, protože ta je nedílnou součástí naší identity.

Někdy si klademe otázku, jaká je vlastně naše role v celém tom velkém divadelním představení, kterému se říká život. Jak moc je ten náš part důležitý, zda to není jen nějaký štěk, výstup typu “paní, nesu vám psaní” 🙂

Jenže poměřovat důležitost z absolutního hlediska nedává smysl. Život není o tom, v jakém pořadí nás uvedou v závěrečných titulcích a jak velké písmo k tomu použijí. Nebo by aspoň neměl být, nechceme-li se místo prožívání smyslu chytnout do pastí narcismu.

Ono je to nakonec totiž úplně jedno, jak nás za náš výstup ocení krtici a jestli budeme mít fotku na propagačním plakátu. K tomu, abychom byli přínosem pro svět, nemusíme stát v první řadě. Ne každý může být Matka Tereza nebo Gándhí. Ale každý z nás může udělat velké věci pro svět i pro lidi, kteří na něm žijí, už jen tím, že bude mít rád sám sebe, a z této pozice sebepřijetí zkusí mít rád i co nejvíc lidí kolem sebe 🙂

A to jsou vlastně ta základní témata pro příští rok.

Najít sám sebe a svou osobní cestu v životě, která je v souladu s tím, co si naše duše naplánovala žít a prožít, když se rozhodla vstoupit do fyzického světa.

Přestat hledat přijetí tam, kde ho nemůžeme získat.

Najít lidi, se kterými můžeme sdílet naše přesvědčení, že my sami jsme tvůrci svého života, a že nemusíme být ve vleku událostí.

K tomu, aby se nám to podařilo, bude potřeba hodně síly. A tak nám nezbyde než provést inventuru, kudy nám utíkají naše zdroje energie. Zkontrolovat, zda neinvestujeme do situací a do lidí, kteří se nakonec změní v černé díry, kde naše energie mizí na cestě bez návratu. Nebo zda si nepěstujeme nějaké energetické pijavice, které od nás jen berou, ale zapomínají vracet.

Konec roku je skvělý čas na to zhodnotit, co a kdo nás v životě těší, a zda naši životní energii využíváme smysluplně, nebo s ní plýtváme tam, kde se ztratí v časoprostoru.

Jako vždy je to jen na nás. Ani v roce 2020 to nevypadá na prince na bílém koni, který by nás přijel zachránit, a jediný zázrak, který můžeme od následujících měsíců očekávat, je ten, který jsme schopni vyrobit sami doma a ručně 🙂

Ale to, že to bude ještě práce, rozhodně neznamená, že to nebude zábava. Koneckonců, na nás je také to, zda se na té naší cestě k naplnění toho, po čem toužíme, chceme dřít v potu a slzách, nebo zda si u toho nezapomeneme užívat a být nadšení z toho, co nám každý další den přináší za nové příležitosti k růstu.

Přeji vám krásný konec roku. Věřím,že se tu ještě před samotným závěrem potkáme nad nějakým hodnotícím textem nebo videem (podle toho, zda se mi vrátí hlas 🙂 ).

A pokud vás zajímá, co vám přinese příští rok, nebo potřebujete řešit nějakou konkrétní situaci, která se vám děje, pište mi do zpráv nebo do mailu, ať se můžeme domluvit na výkladu nebo konzultaci. Budu se těšit 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *