První karta – odhalení karetního trojlístku

Pokud vás přitahovala nejvíce první karta, pomyslné šuplíky, skříně a šatníky ve vašem životě potřebují, abyste se podívali až na dno, za kupu sezónního oblečení a věcí k vytřídění, zda jste si někde, nenápadně hnijící a nelibě vonící, nezapomněli něco, co vás i přes pocit, že jste sami se sebou vcelku zadobře, přece jen nutí se kritizovat, mít na sebe přílišné nároky nebo se nechat užírat pocity viny za to, co jste, nebo naopak nejste.

Už jsme tu na tohle téma narazili mnohokrát, a dovedu si představit, že vás napadne „už zase“? Protože je fakt, že sebeláska je v posledních letech používaná a snad i zneužívaná jako takové magické abrakadabra, které má moc instantně a okamžitě změnit váš život na všech úrovních, od toho, že vám vyléčí akné na čele až k tomu, že vám zařídí svatbu vašich snů.

Upřímně, taková kouzla asi nedokáže nic na světě, to ale neznamená, že pracovat na vztahu k sobě samému je ztráta času.

Přinejmenším z toho důvodu, že ve své vlastní společnosti pobýváme dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, od narození až do smrti.  Už jen to by mělo být silnou motivací vztah k sobě kultivovat a opečovávat.

Zkusili jste se někdy zamyslet, co jsme sami sobě schopni říct, co jsme si sami o sobě schopní pomyslet? Za co všechno si dokážeme dávat vinu a jaká nesmyslná očekávání vůči sobě vytváříme?

Kdybychom na své místo dosadili jiného člověka, chtěli bychom žít s někým takovým, o kom si myslíme věci, které nás někdy napadají o nás samých? Chtěli bychom s někým takovým zažít to klasické, dokud nás smrt nerozdělí?

Pravděpodobně bychom od něho raději utekli a našli si někoho, kdo nám přijde hezčí, vtipnější a chytřejší. Problém je, že sami od sebe neutečeme. Minimálně ne fyzicky, a pokud se o to pokusíme na emoční rovině, vyrobíme si akorát tak spoustu psychických problémů a nemocí.

Mnoha lidem přijde koncept sebelásky jako přehnaný. Vnímají ho jako ezo ptákovinu, která vede k egoismu a narcismu.

Prožívat extatickou zamilovanost do sebe samého chápou jako emoční masturbaci, která vede jen k tomu, že přehlížíme své chyby a nemáme potřebu na sobě pracovat.

Přitom nic není dál od pravdy. Zdravá sebeláska nás naopak vede k tomu, abychom přímo lačnili naplnit svůj potenciál, rozvíjeli se a stali se tou nejlepší verzí sebe samých. Ovšem bez toho, abychom si z toho dělali podmínku, bez jejíhož naplnění sami sobě nedáme lásku. Prostě se dokážeme mít rádi i s deseti kily navíc. A ve stejné chvíli, právě díky sebelásce, pečujeme o své tělo tak, aby bylo zdravé a mělo ideální váhu. Ne proto, že nesnášíme to, jak vypadáme, ale protože věříme, že si naše tělo zaslouží být zdravé, fit a v kondici.

Milovat sám sebe je zcela jiný koncept než vnímat se jako dokonalé. Ostatní lidi velmi pravděpodobně také nemilujete proto, že jsou dokonalí, ale pro jejich jedinečnost, pro vlastnosti, které mají, po pocity, které ve vás vyvolávají… a v ideálním případě prostě proto, že jsou.

Znám i skupinu lidí, a není jich málo, kteří mají pocit, že už téma sebelásky zvládli na jedničku, že už ho mohou založit do kolonky: vyřízeno, hotovo. Možná mezi ně patříte a přemýšlíte, proč vás to stejně táhlo k této kartě. Že by se vesmír spletl? Nebo kartářka neměla svůj den?

Anebo je možné, že všechna témata, i ta, o kterých se domníváme, že už jsme si je jednou pro vždy odškrtli, potřebují čas od času revizi. Zkontrolovat, zda je naše sebeláska skutečná, zda má pořád tu jiskru a zda ještě hřeje… anebo zda je to jen vyprázdněný koncept, součást naší vnější masky, kterou nosíme a kterou jsme se zvyklí prezentovat, ale nic nevypovídá o tváři, která je pod ní ukrytá.

I bolístky, které už se zdály zahojené, potřebují péči, i staré jizvy si zaslouží namasírovat a natřít léčivou mastí.

Dnešní úplněk je ideální šance, jak provětrat naše přesvědčení. Ať už se týkají příběhů, kterým jsme uvěřili a které nám vyprávějí o tom, co jsme kdy pokazili, co se nám nepovedlo, komu jsme ublížili a co je na nás špatně. Anebo naopak přesvědčení, že už máme odpracováno a že jsme certifikovaní mistři sebelásky.

Udělejte si čas. Zapalte si svíčku, dopřejte si chvíli ticha a pak se zeptejte své duše, zda se cítí být milovaná, zda cítí bezpodmínečnou lásku, kterou dáváte sami sobě.

Uvidíte sami, co vám odpoví a kde je ten váš správný výchozí bod pro generální úklid ve vztahu k sobě samým.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *