Velký výklad pro rok 2021

Ačkoliv si to mnohdy neuvědomujeme, nebo si to dokonce nechceme připustit, protože je pro nás snazší přenášet odpovědnost na vnější podmínky nebo imaginární myšlenkový konstrukt zvaný “osud”, jsme to my, kdo je tvůrcem našeho vlastního života.

Každá naše akce, naše slovo, emoce a dokonce i myšlenka je pomyslným semínkem, které vkládáme do úrodné půdy, kde pozdeji vyklíčí. Někdy se plody našich činů projeví téměř okamžitě, ale častěji je vzdálenost mezi příčinou a následkem tak obrovská, že nedokážeme spatřit pojítko, které mezi nimi je. A tak jsme přesvědčeni, že se nám věci dějí náhodou, nebo že jsou řízeny nějakou vyšší mocí, která rozhoduje o tom, co bude a nebude, a svévolně s námi smýká jako s figurkami na šachovnici.

Jsme jako malé děti, které ještě nechápou spojitost mezi akcí a reakcí. Mávají svýma drobnýma rukama, které ještě nedokážou dost dobře ovládat, a nekoordinovanými pohyby sami sebe udeří do obličeje. A pak se rozpláčou, udiveni tím, co se jim děje, absolutně si nevědomi toho, že to byla jejich vlastní sevřená pěst, jež je zasáhla. My dospělí se jim přezíravě smějeme, blahosklonně pobaveni jejich naivitou, a přitom jsme z pohledu skutečně vyvinutých duší stejně směšní jako čerství novorozenci, kteří zatím nic netuší o tom, jak to na světě chodí.

A tak nám stejně jako dětem nezbývá než se učit, a dokud toho nevíme tolik, abychom chápali vše, co se kolem nás děje, mít důvěru v ty, co nás vedou. V našem případě to už nejsou naši skuteční rodiče, ale naše vlastní duše, která je naší matkou i naším otcem. Je tou, která nás na tento svět poslala s určitým záměrem, který zde máme naplnit.

Možná zatím nedokážeme vždy chápat, proč se ubíráme po dané cestě, stejně jako malé dítě mnohdy nechápe, proč ho rodiče učí tomu či onomu a proč ho formují a vychovávají určitým způsobem. Stejně jako děti však musíme mít důvěru v toho, kdo nás vede. I když ne všemu zatím rozumíme a ne vše nám v tuto chvíli dává smysl.

Naše cesta a náš úkol na tomto světě se před námi odhaluje jen pomalu a pozvolna, ale s každou další lekcí, kterou pochopíme, je nám zjevnější, a vše nám dává čím dál tím větší smysl. Musíme však důvěřovat náruči, co nás drží, a moudrosti, která nás vede, a to i ve chvílích, kdy my sami ještě nejsme dost zralí, abychom chápali, kde je náš cíl.

Zatím ale stojíme na dosti vratkých nohách. Snadno se necháme odradit od našich záměrů, až příliš ochotně nasloucháme slovům těch, kteří se nás snaží znejistět. Nezřídka jsou tímto pochybovačným hlasem naši vlastní démoni, kteří zosobňují naše strachy, obavy a vzpomínky na předešlé neúspěchy.

Dokud nedokážeme pevně zakotvit ve svých přesvědčeních, dokud se neupevníme ve víře sami v sebe, ve své vlastní schopnosti, nebudeme mít dost odvahy a síly, abychom se vydali za tím, po čem toužíme. Dokud budeme sami sobě házet klacky pod nohy, budeme klopýtat a nakonec se vzdáme, protože budeme příliš vyčerpáni neustálým bojem se svým vlastním sebedestrukčním programem mysli, jenž se snaží pošlapat naše úsilí.

Přitom už pomalu chápeme a vnímáme, že to, jak prožíváme svět kolem sebe, vytváří naši realitu. Jevy kolem nás jsou vždy zbarvené filtrem, jímž na ně pohlížíme. Stejnou situaci může deset z nás popisovat deseti různými způsoby, bez ohledu na to, že objektivně prožíváme to samé.

Z toho je zřejmé, že si sami do značné míry můžeme vybrat, zda budeme šťastní, či zda budeme trpět. Vše je jen otázka úhlu pohledu a našeho vnitřního nastavení. Svět je odrazem naší mysli.

Mezi námi a štěstím, v němž bychom se mohli koupat jak v zářících paprscích slunce, nestojí žádná vnější překážka. Jsme to opět my sami – největší sabotéři vlastního života – kdo si nedokáže dovolit manifestovat vše, po čem toužíme, co si přejeme a co nás naplňuje.

Umíme pojmenovat to, co chceme, dokážeme vyvinout nemalé úsilí, abychom to získali, ale přesto se nám nedaří. Proč? Protože sami sobě nedovolíme to obdržet. Opět jsme jako malé děti, které věří, že aby dostaly odměnu, musí být hodné, poslušné a mít splněné všechny úkoly.

A tak se před námi kupí všechna naše přání, zabalená vesmírem jako vánoční dárky, opentlená mašličkami, a my na ně smutně koukáme, protože věříme, že je nesmíme rozbalit, dokud si nevyčistíme zuby a neuklidíme v pokojíčku.

Přitom by stačilo jen natáhnout ruku a všechno, o co jsme si kdy řekli, by bylo naše!

Ale jak překonat překážku, kterou jsme sami vytyčili ve své hlavě a která se zdá nepřekonatelná?

Zkusme přestat hledat odpovědi kolem sebe a podívejme se tam, kde jsou skutečně k nalezení – sami do sebe. Čas, kdy se rok uzavírá, přímo vyzývá k sebereflexi, k hlubokým úvahám a přemýšlení.

Mentální roční uzávěrka nám může přinést seznam toho, čím jsme během uplynulých měsíců prošli, jak jsme obstáli a co jsme se díky tomu naučili. Nebyly to snadné časy, všichni jsme se museli potýkat s obtížemi, čelit neznámým situacím, zvládnout obavy pramenící ze ztráty jistot, vyrovnat se s nečekanými změnami, poradit si s frustrací plynoucí z nečekaných omezení.

Pohlédněte na svůj pomyslný seznam ztrát a zisků a všimněte si, že díky tomu, čím jste prošli, jste v mnoha ohledech silnější a schopnější, než jste byli před rokem. Pod tlakem ze sebe dokážeme dostat to nejlepší. Možná máme pocit, že už klesáme vyčerpáním, ale na pomyslném dně se často nachází poklad nesmírné hodnoty.

Podívejte se na to, co vše jste zvládli a dokázali. Hledejte, co je důležité pro vás, ne pro ostatní. Nenarodili jste se do tohoto světa proto, abyste naplnili očekávání druhých, ale abyste naplnili záměr vašeho vyššího já, vaší duše, která je vaším největším učitelem.

Ze spáleniště ohně, jímž jste prošli, zachraňte doutnající jiskry. Zažehněte uhlíky, které dosud hoří, rozfoukejte plamen. Nenechte uhasnout žár své touhy. Hledejte v něm teplo a sílu, hledejte v něm to, co vás zase rozpálí a naplní nadšením.

Nečekejte na to, až se kolem vás uspořádají ideální okolnosti. Nic takového stejně neexistuje, to je jen iluze, kterou sami sebe vrháme do pasti.

Ideální okamžik je ten, který máte. Teď a tady. Využijte ho k tomu, abyste se spojili se svou touhou, s tím, co žhne ve vašem srdci, co před vámi září jako světlo pochodně, která vám ukazuje cestu.

Nebojte se, že se spálíte, když si dovolíte pro něco nebo někoho zahořet.

S novým rokem je čas zažehnout nadšení pro nové plány, pro nové projekty a nové cíle. Nebraňte sami sobě rozdmýchat skomírající jiskry nadšení, neduste je strachem ze selhání.

Právě planoucí oheň vaší touhy bude tím potřebným zdrojem energie i v časech, kdy věci nepůjdou hladce, kdy budete čelit obtížím a překážkám. Protože to je věc, kterou s sebou život přináší. Nástrahy, pasti a křižovatky na cestě, které se zprvu jeví jako fatální a neporazitelné, aby se z nich časem staly milníky, které nám přinesly potřebné poznání a na nichž jsme měli příležitost zase o kousek vyrůst.

Napojení na čistý a surový zdroj naší touhy pomůže překlenout potřebný most mezi hmotou a duchem, mezi fyzickým (a klidně i sexuálním) a spirituálním, mezi spodními a vrchními čakrami.

Stane se pohonnou hmotou, kterou budeme potřebovat, když budeme čelit těm největším překážkám, které na nás další rok chystá. A těmi překážkami není nic menšího, než každodennost, rutina a nuda pramenící z toho, že se nic neudělá samo od sebe, že nepřijde žádné velké spirituální bum a wow, že se na nebi zničehonic neobjeví ohňostroj, v jehož středu nám vesmír naservíruje velké poznání o smyslu naší existence.

Ne, právě naopak. Naším největším nepřítelem bude nutnost projít všedními dny, zvládnout povinnosti, které s sebou nesou, a neodvrátit se od našeho záměru ani v okamžicích, kdy věci pozbudou svou prvotní jiskru novosti. Je to nutnost pilně pracovat a snažit se i mimo světla reflektorů, i ve chvílích, kdy to neuvidí nikdo, kdo by naše úsilí ocenil, pochválil a zatleskal nám. Je to úkol opakovat každý den to samé, prokousat se únavou i nechutí, a dostát svým závazkům s odpovědností dospělých a zralých lidí, kteří vědí, že mezi setbou a sklizní proběhne mnoho dnů usilovné dřiny, která vyžaduje naši pozornost i ve chvílích, kdy se na ni necítíme nebo kdy bychom chtěli dělat něco zajímavějšího.

Je ale třeba, abychom si uvědomili, že naše duše je sice věčná, ale náš čas v tomto těle je limitovaný. Každý den, každá hodina a každá minuta našeho pobytu na této Zemi je neopakovatelná.

To, zda ji využijeme smysluplně, nebo ji promrháme, je nejzásadnější volbou, kterou děláme v každém okamžiku našeho bytí.

Není strašlivější představy, než to, že se jednou ohlédneme za roky strávenými naším pozemským bytím, a zjistíme, že místo toho, abychom každý okamžik maximálně využili k naplnění potenciálu, s nímž jsme se narodili, jsme náš život promarnili.

Že jsme něco neudělali proto, že jsme se báli to udělat. A že jsme naopak věnovali úsilí a čas něčemu jen proto, že jsme se cítili povinní to učinit.

Jedinou povinností, kterou skutečně máme, je povinnost nechat se vést naší duší. Naším opravdovým posláním je odvážně naslouchat jejímu hlasu, bez ohledu na to, zda se to slučuje s tím, co se má a nemá, co se očekává a co nikoliv, a co si společnost, kultura a naše tradice myslí, že je správné a akceptovatelné.

Na konci našeho života totiž nebudeme skládat účty ani své rodině, ani sousedům či kolegům v práci, budeme je skládat jen a pouze sami sobě. Snažme se tedy o to, aby seznam toho, co jsme žili a čemu jsme věřili, nebyl naplněný jen položkami, kterými jsme se snažili někomu vyhovět, zalíbit se a zapadnout mezi ostatní.

V poslední době se hodně mluví a píše o sebelásce. Neumím si představit nic, co by bylo větším projevem lásky k sobě samému, co by více vypovídalo o tom, že vnímáme svou vlastní hodnotu, než to, že nikdy nekývneme na nic jen proto, že se to od nás čeká nebo proto, že máme strach někomu nevyhovět,

Nakládejte s každým okamžikem svého života s vědomím, že je důležitý a významný. Rozhodujte se vždy v souladu s vaším vnitřním přesvědčením, i kdyby to mělo znamenat, že tím krátkodobě něco ztratíte nebo budete čelit nepochopení.

Váš život patří jen vám. Vy sami rozhodujete o tom, jak bude vypadat. Každou myšlenkou formujete jeho podobu, každým rozhodnutím vytváříte svůj osud.

A v každé chvíli si můžete vybrat, vědomě si zvolit, kudy se vaše cesta bude ubírat.

Ne vždy dokážeme dohlédnout důsledky našich voleb, ale budeme-li se řídit srdcem, je velká šance, že se na své cestě neztratíme.

1 komentář u „Velký výklad pro rok 2021

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *